Saturday, June 13, 2009

Karel Kryl - Má vlast

Má vlast

Ve městě, v kterém
verše ztratily se,
jak norské vzorky
v rozpáraném svetru,
byt pod parterem.

Bílé stěny, lysé,
jak lebka hory
na stém kilometru
bývalé vlasti.

Prefabrikát celnic
oblékl tesil,
khaki uniformu.
Olšové chrastí
v kovu kaditelnic...
...Sklízí,kdo nesil...

Zápach chloroformu
v bronzovém džbánku
dívky na Podluží,
dávno je tomu,
co jsem tudy chodil !

Chleba a slánku
tu mi dosud dluží,
byť není komu
předat trpký podíl
lásky - a viny.

V lesích za Moravou
zčernalá kůže
ohořelých kmenů,
pach žíraviny
nad zčernalou travou...

...Je vinou snů, že
snadno zapomenu ?

Je vinou bdění,
že jsem schopen vzdoru ?
Popírat dané ?
Nebrat na vědomí ?

Má vlast ? - Už není !

...V hluchém koridoru
jen řeči plané,
tupé axiomy
budoucích dogmat.

Zbyly - slzy v očích
a čím dál více
obřích trpaslíku.

Přišli jsme o hmat,
o sluch, zrak i o čich,
zalkly se plíce
vzduchem bez kyslíku
v té zemi krásné,
zemi milované,
kolébce mojí,
lásce mé, mém hrobě...

"Poslední zhasne!"

Chlapci Vlčnovjané
zas "krála" strojí -
- na kované skobě
bažantí pera,
klobouk s fáborami.

Jen keltská runa
zblitá brizolitem
a píseň, která
v duši zůstala mi -
- mollová struna
na cymbálu,skrytém
v přístěnku sklepa
pod Komerční bankou.

V té zemi vlídné,
zemi k výprodeji,
kde mlha slepá
visí nad pohankou,
krev v žilách řídne...
Koně vyvádějí
pro krále - dítě.

Hydra tuční v Praze,
štětění blbců,
lživá koalice.

Nezabolí tě
zrada na přísaze?...

Pár starých krpců
pána ze Strážnice,
jež poslal kdysi
chlapcům do Petrova:
něvědel v pýše,
že tu v čižmách
chodí...

Sám sobě lži si !

Ruka Jidášova
udání píše
Jeho Blahorodí
Mamonu - pánu.

V kapli malované
Maria střeží
cestu do Skalice,
nedbajíc plánů
dravců na číhané...

Do vinic sněží,
padá na hranice
mrazivý samet
osmicípých vloček.

Na hřbetě polí
zbyla trocha třpytu
z vánočních lamet.

Svátky bez vánoček,
siřící stoly
rozpůlených bytů.

Má vlast? - Už není...

Muži drží hubu
v železném triku
gubernijních ctností.

Vždy méněcenní,
vkuti pod palubu -
- chuť arseniku
s vesly zbabělosti.

Němě a hluše
padá mlha ranní.

Hledáme v zmatku
pro modlitbu slova.

...Bolí mne duše,
milosrdná paní...
...nahradí matku
síla despotova ?...
...nahradí lásku
stránky s bílým masem...?

U cesty v lomu
kvetou petrklíče,
jdem na pomlázku
se zeleným pasem
z domova - domů -
-z Nesyt - do Holíče.

Z domova - domů,
z Kútů do Lanžhota,
z Doliny k Liešné,
z Vlárky do Štěpána...

Stýskat si?... Komu?...

Do kňučení Gotta
lžou brepty směšné
šaška - Evropana.


KAREL KRYL

No comments: